S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Kliknutím na tlačítko "OK" souhlasíte s použitím preferenčních, statistických i marketingových cookies pro nás i naše partnery. Funkční cookies jsou v rámci zachování funkčnosti webu používány po celou dobu procházení webem. Podrobné informace a nastavení ke cookies najdete zde.
Ok

Telefon +420 604 66 99 66   *  Provozní doba 8:00-18:00 hod. *  Vítejte v obchodě nožířských výrobků MIKOV SINCE 1794 Mikulášovice. *  Nerezová RYBIČKA mezi noži 1dnička!

Vážení zákazníku, objednávky přijaté v termínu od 25. 9. 2022 do 30. 9. 2022 budeme odesílat od 3.10. 2022 Děkujeme za Vaši přízeň. Rybička team.


» Nože pro kluky i agenta 007...
Nože pro kluky i agenta 007 aneb Mikulášovice jsou český Solingen!

Mladá fronta DNES, čtvrtek 7. 4. 2022.

Magdalena Nová, redaktorka MF DNES

Foto: Jindřich Minařík, Mafra

Nože pro kluky i agenta 007

Mikulášovicím se říká český Solingen. Pořádně ostré zboží tu vyrábějí od roku 1794

Jeho role je ve filmu Casino Royale víc než epizodní. Ani tak si nejde toho vyhazovacího nože zlosyna Dimitriose nevšimnout. Vždyť měl nenápadně sprovodit ze světa agenta Jejího Veličenstva.

Těžko říct, zda James Bond tušil, když si nůž Predator přivlastnil, že je ten krásný kousek nožířského umění z Česka – z firmy Mikov v severočeských Mikulášovicích.

Tedy ze stejného podniku, kde se ročně vylíhne 400 tisíc rybiček, zdánlivě mírumilovných kudliček, které prošly kapsami milionů kluků. Ne, to není nadsázka, protože tenhle ikonický nožík se ve Šluknovském výběžku vyrábí přes sto let.

„Ale pozor, rybička je ve skutečnosti nebezpečná zbraň. Máme několik doložených případů, kdy zachránila majitelům život!“ upozorňuje majitel Mikovu Karel Ježek.

Sice se usmívá, ale velké přehánění to není. Vždyť je rybička příbuzná loveckých nožů, vojenských bodáků i dýk. „Jistá paní se jí ubránila útoku násilníka. A máme uložen i dopis žokeje, jemuž při pádu zůstala noha ve třmeni. Kůň ho vláčel – a co ho zachránilo?“ položí Karel Ježek řečnickou otázku. No jistě, rybička v kapse, to dá rozum.

Vše začíná obřím pásem oceli

V čí hlavě se někdy na počátku 20. století zrodil nápad dát nožíku tvar rybičky, se zatím nepodařilo vypátrat. „Ale nevzdáváme se,“ ubezpečuje mluvčí Mikovu Bedřich Jetelina, zatímco v provozu ukazuje, z čeho se klubou čepele rybiček.

Na začátku je obří kotouč pásové oceli 420, která sice nerezaví, leč tupí se docela rychle. Alespoň můžete kudlu snadno nabrousit, klidně o dno keramického hrnku...

Mohutný stroj z pásu vysekává jednu čepel s pérkem za druhou. Základ tedy máme, ale ocel je pořád příliš měkká – takže šup s ní do kalicí pece, a pěkně nadvakrát.

„Nejdřív se pořádně zahřeje a prudce ochladí, tím získá tvrdost. Aby nebyla křehká, putuje ještě do popouštěcí pece, kde se zahřívá pomalu, aby byla i houževnatá,“ líčí Bedřich Jetelina a vytáhne z přepravky kousek, který má sice správné vlastnosti a přibližný tvar, ale profil, natož lesk ještě zdaleka nejsou dokonalé. Možná tak na šroubování, ale něco ukrojit? „V dalších krocích brusky čepel vyhladí a seříznou, aby získaly základ pro budoucí ostří,“ snaží se mluvčí překřičet burácení strojů, které formují tisíce zdejších nožů – pro malé skauty, šéfkuchaře i zálesáky.

V katalogu jich mají v Mikovu desítky druhů, některé stojí stovku, jiné stovky tisíc. To jsou ale zakázkové či investiční kousky.

„Ovšem každý náš nůž je založen na ruční práci. Když jsem do Mikovu vstoupil, věděl jsem, že nechci masovou produkci, ale že chci používat špičkové materiály, tradiční řemeslo, že chci spolupracovat se zkušenými lidmi a vyrábět hezké věci,“ líčí Karel Ježek, který se potácející firmy s tradicí dlouhou přes dvě století ujal před pěti lety.

A úspěšně. Společnost Mikov nakonec přežila krizová léta v druhé dekádě 21. století i covidové bezčasí. „Na některé naše nože musí zákazníci čekat, objednávky máme na měsíce dopředu,“ těší majitele.

Stopy DNA na každé čepeli

To není případ rybičky, tedy pokud si zrovna nevyberete exkluzivní kudličku s damaškovou čepelí a střenkou z 18karátového zlata.

Její vzácné žíhané ostří by taky nikdy neputovala do velkého tanku, ve kterém se právě natřásají tisíce čepelí mezi speciálními kamínky, jež matné oceli dodají po 24 hodinách lesk jako blesk.

Tělo rybičky z litého zinku zatím čeká na vyleštěný kov o patro výš. Zatímco dole převažovaly pevné paže nožířů, nástrojařů a operátorů, tady mají větší prostor pečlivé ženské prsty a pozorný zrak.

„Kdyby někdo spáchal s rybičkou nějaký zločin, asi bysme šly všechny sedět. Každá z nás na ní nechá stopy DNA,“ s úsměvem mudruje kontrolorka, která hlídá, jestli jsou všechny čepele perfektní.

Další otisk genetické informace zanechá na nožíku její kolegyně s hbitýma rukama z vedlejší dílny. Vezme čtyři díly rybičky, vloží je do nýtovačky a buch! Kudlička už se může radostně otvírat a zavírat.

Jak je důležité míti Trojana

Rybička je asi nejznámější zdejší zavírací nožík, tím nejslavnějším vyhazovacím je Predator. Jistě, to je ten, co skončil v kapse agenta 007.

Jeho autor Vladimír Trojan má ve firmě zvlášť zodpovědnou práci. Pokud zrovna nevymýšlí nový model, seřezává paroží, vzácná dřeva nebo třeba mamutovinu na tenké plátky, z nichž se sestavují střenky loveckých nožů. „Jsou to křehké a často velmi drahé materiály. Stačí špatně říznout, mamutovina praskne a...“ naznačí Jetelina dramatickou pomlkou škodu, již je snad lepší nepřevádět na čísla.

I proto má osmdesátiletý nožířský mistr separé dílnu, aby ho nerušil ruch odvedle. Jen kousek za jeho dveřmi totiž drnčí, skučí a jiskří brusky, na kterých se konečně stanou z rybiček nože. Možná malé, ale ostré. I když nožík stojí stovku, musí se naostřit pečlivě – a ručně! – jako ty násobně dražší.

„Nůž se musí nabrousit pod správným úhlem,“ líčí mladá brusička a jakoby mimochodem kudličku dvakrát přetáhne po brusném kotouči z jedné strany a pak z druhé.

Ehm, mohla bych to vidět ještě jednou? „Jasně!“ zazubí se, udělá vžum, vžum, vžum a je to. Jako kdyby měla v rukávu ukrytý úhloměr.

Ještě to chce ostří nožíků uhladit a je hotovo. Sbohem, rybičky...

Požehnání od Chobotnice

Stop! Žádná rybička přece nepůjde do světa nahatá a bez požehnání. Papírovou krabičkou i poslední prohlídkou, že nejsou zubaté nebo kulhavé, dnes kudličky na cestu vyprovázejí Beruška a Chobotnice.

Ne, v Mikovu nemají pro potěchu zaměstnanců zookoutek, to tu jen trvají na kontrole každého vyrobeného kousku. „Když nůž opouští výrobu, je jasné, kdo za něj nese zodpovědnost, kdo nůž vyzkoušel, zkontroloval a dal na něj razítko,“ vysvětluje pan továrník Ježek, co znamená to zvířecí razítko natisknuté v každé krabičce.

Mikov Mikulášovice

Rok založení: 1794

Co firmu proslavilo: nožík rybička, vyhazovací nůž Predator

Co tu vyrábějí: různé druhy nožů (lovecké, vyhazovací, vystřelovací, armádní, outdoorové, kuchyňské, kapesní, sportovní, záchranářské, zahradnické...), dýky, bodáky, repliky historických zbraní, kancelářské potřeby (sponky, připínáčky, sešívačky, ořezávátka...), v Bystřici ruční truhlářské a řezbářské nářadí značky Narex

Kam vyvážejí zboží: do sousedních zemí a dalších států Evropské unie, USA a Japonska

Kolik lidí tu pracuje: celkem 120 zaměstnanců

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Než by soupeřili s Čínou, raději učí Čechy zaplatit za kvalitní zboží

Konkurovat Číně? Přece nejsem sebevrah, řekl si před pěti lety Karel Ježek, když přebíral mikulášovickou společnost Mikov. Na to, aby malá firma ze severu Čech chrlila miliony nožů za pár korun, neměla lidi ani stroje. „Cena našeho loveckého nože z opravdu kvalitních materiálů se pohybuje od 5 do 10 tisíc korun, čínská náhražka stojí pětistovku. Přesto máme nože vyprodané. Každý, kdo si ho koupí, totiž zjistí, že se na něj může spolehnout,“ těší majitele firmy, kterou založil Ignaz Rösler už v roce 1794.

A Češi se nerozpakují investovat tak velké peníze do nožů?

Ne, protože nevyrábíme nože, které se vám po půl roce rozbijí. Na naše nože dáváme sedm let záruku.

Což znamená, že se s nimi sedm let nic nestane?

Ano, s nožem se nic nestane, pokud ho budete používat běžným způsobem. V minulosti jsme byli kritizováni za kvalitu, ale za poslední roky jsme zavedli velké množství kontrol v průběhu výroby a počet reklamací tomu téměř šikanóznímu způsobu kontroly odpovídá.

Takže už nemáte reklamace?

Máme, ale nejsou to ty záruční. A když nám lidé napíšou, snažíme se jim vyhovět, spočítáme cenu a opravu zařídíme. Pokud si někdo koupí nůž za deset, ale třeba i za sto či dvě stě tisíc, chceme mít jistotu, že bude s kvalitou spokojen.

Když se zákazníci naučili nože vybírat, asi se umějí i ozvat, že?

To můžu podepsat. Vidíme to na našem e-shopu, jaké nám kladou dotazy nebo jak porovnávají ceny.

Máte z toho radost, nebo je to pro vás spíš starost navíc?

Nám se to líbí. Čím víc se o zboží zajímají a čím víc toho chtějí vědět, tím spíš chápou rozdíl v kvalitě, designu i ceně.

Internet a sociální sítě jsou ovšem dvousečné. Kritika na nich rezonuje násobně víc.

To je pravda, i když máme třeba jednu reklamaci za měsíc, nespokojený zákazník se svěří Facebooku…

… a už to vědí všichni.

Sice nás to mrzí, ale je to pro nás zpětná vazba. Tím, že máme tak intenzivní způsob kontroly, víme, kde a u koho nastal průšvih. A ten konkrétní zaměstnanec ví, že udělal chybu a že za ni zodpovídá.

A nemáte pak problém najít si zaměstnance, když na nich leží taková zodpovědnost?

Nemáme, vytvořili jsme si tu kolektiv lidí, které práce baví, mají z ní radost a těší je, že patří k téhle tradiční značce. — man -

Vytvořeno systémem www.webareal.cz

YWEwY