Historie značky Sandrik z archivu Střeleckého magazínu.

Historii podniku nesoucího značku Sandrik na tomto webu předkládáme čtenářům hlavně z toho důvodu, že nás zaujal jeho vývoj. Z původního jediného podniku vznikl zejména po znárodnění československého prů­myslu kolos, který v 50. letech 20. století sdružoval 33 závodů na území celé Československé republi­ky. Bohužel, 90. léta 20. století způsobila rozpad dřívějšího kompaktního národního podniku na jedno­tlivé závody, které postupně spějí k zániku.

Dějiny značky Sandrik začínají již před více než 200 lety. V polovině 18. století vlastnil uherský stát přibližně polovinu dolů na jižní straně údolí od Banské Štiavníce po Žarnovicu (Slovensko totiž patřilo jako Horní Uhry k Uhersku, tedy k Maďarsku, a to až do vzniku Československa v roce 1918). Druhou, severní stranu, která byla bohatší na naleziště rud, vlastnili baroni Jan a Josef Gerambové. Pocházeli z Nizozemí a do Uherska se přistěhovali v 16. století. V roce 1752 Gerambové založili tzv. Gerambovskou báňskou unii. V erbu Gerambů byl lev držící kladivo a vrták; tyto symboly vyjadřovaly sílu a činnost rodu i jím založené unie. Erb rovněž obsahoval roh hojnosti, z kterého se sypaly mince - symbol bohatství - a pětilistou růží jako symbol štěstí. Z této růže údajné vznikla pozdější rozeta, která se stala ochrannou známkou podniku Sandrik (obr. 1). Jelikož v báňské činnosti zaujímala významné místo těžba stříbrné rudy, rozhodla se Geram-bovská báňská unie založit vlastní továrnu na zpra­cování drahých kovů, především stříbra. K tomuto kroku došlo 30. 5. 1895 a nová továr­na dostala název: Sandrik Silber - und Metall-waren-Fabrik, Aktiengesell-schaft; tj. „Sand­rik" továrna na stříbrné a kovové vý­robky, akciová spo­lečnost.

Dlužno podo­tknout, že toto datum založení uvádí ob­chodní sborník Com-pass z roku 1939, zatímco Českoslo­venský Kompas-sborník průmyslu a obchodu z roku 1923 (I, díl) obsahuje pozdější datum, a sice: 30. 6. 1906. Správnější zřejmě bude letopočet 1895, neboť jej uvádějí i jiné prameny. Sídlem firmy Sandrik se stala malá obec Dolné Hámre rozkládající se na úpatí Štiavnických vrchů při potoku, který se vlévá do řeky Hronu (Autoatlas z roku 1963 řadil Dolné Hámre k obcím majícím 1000 až 2500 obyvatel). Při stejném potoku, kousek od obce Dolné Hámre, leží stejně velká obec Hodruša, plným jménem Banská Hodruša, která se rovněž stala místem činnosti firmy Sandrik. Obě tyto obce se nacházejí blízko báňského města Banská Štiavnica, a to na západ od něho. Dolné Hámre a Hodruša dnes splynuly prakticky v jedinou obci, což naznačuje nyní používaná firemní adresa: Hodruša–Hámre.

Sortiment továrny Sandrik v obci Dolné Hámre původně tvořily užitkové a umělecké předměty ze stříbra. Na začátku 20. století zde byla zavedena výroba příborů a stolního náčiní. Už ve 20. letech 20. století Sandrik pří výrobě příborů spolupracoval s rakouskou firmou Berndorf, která se rovněž zabý­vala tímto výrobním sortimentem. Podle pamětníků Sandrik v Hodruše vyráběl i zavírací kapesní nože. Zdá se, že za hodrušské výrobky lze považovat ty, které nesou na své čepeli místo obvyklé rozety Podle obr. 1. jakýsi městský znak s nápisem SANDRIK (obr. 2). Porovnáním znaku se znaky sloven­ských měst přicházejících v úvahu jsme totiž dospělí k názoru, že nejspíše jde o pozměněný znak blízko ležící Banské Štiavnice.

1. Rozeta odvozená ze znaku rodu Gerambů - ochranná známka na výrobcích firmy Sandrik.

2. Ražba na čepelích nožů pravděpodobně pocháze­jících z Hodruši

Jde-li skutečně o nože z Hodruši, pak k těm starším patří především před­chůdce zavíracích nožů Dukla, které později v 70. letech 20. století zhotovoval závod Sandrik Štós. Jak nože Dukla, tak jejich předchůdci měly masivní ocelové střenky a jednu sklopnou čepel udržovanou v otevřeném stavu hřbetní pružinou. Podle pamětní­ků se jim říkalo „sarajevo", a to proto, že je podomní obchodníci údajně chodili prodávat až do Bosny (obr. 3 dole).

Podle všeho z Hodruši pocházel též předchůdce pozdějšího „sedliackého" nože s dřevě­nými střenkami. Také tento nůž v 70. letech 20. sto­letí vyráběl závod Sandrik Štós, avšak jeho před­chůdce z Hodruši (obr. 4 dole) měl jednu zvláštnost. Kromě ražby znaku podle odkaz ražby 2. nesl nápis ČSN 94 4862 4 - 1. Uvedené číslo normy se částečně kryje s ČSN 94 4804 „Kapesní nože zavíra­cí. Technické dodací předpisy" s plat ností od 1. 10. 1960. Podle této normy by první dodatková číslice (zde 4) měla určovat materiál, zatímco druhá doplňková číslice [zde 1) by měla vyjadřovat typ, a tedy tvar rukojeti nože, a v tomto směru druhá číslice vůbec neodpo­vídá. Zřejmě se tedy jedná o nějakou jinou normu, snad materiálo­vou, kterou se nám ale nepo­dařilo dohledat. Podle ražby na čepelí můžeme k hodrušské nožířské produkci počítat také zahradnické nože jako například zavírací nůž tvořený žabkou a roubovací čepelí (obr. 5 dole). Z hlediska ražby a podle pamět­níků se v Hodruše vyráběly také kapesní zavírací nože s ocelovými a gilošovanými - strojně ozdobně rytými - střenkami; příkladem je manikurní nůž podle obr. 6. Třebaže Sandrik měl své sídlo v obci Dolné Hámre, disponoval před II. světovou válkou rovněž zastoupeními v Praze (Příkopy 28), v Brně (Náměstí Svobody 21) a v Bratislavě (Náměstí Republiky 1), Pražské zastoupení Sandrik měl i po II. světové válce; nasvědčuje tomu též mosazný nůž na dopisy (obr. 7) opatřený vyrytým nápisem: Nejlepšímu pra­covníku věnují učňové SPD Sandrik, Praha 12, 1952. Nepodařilo se nám zjistit, co znamená zkrat­ka SPD, ale Prahou 12 tehdy byly Vinohrady, Rozšíření firmy Sandrik přineslo znárodnění česko­slovenského průmyslu realizované na základě Dekretu prezidenta republiky ze dne 24. října 1945 o znárodnění dolů a některých průmyslových podni­ků. Firma Sandrik byla znárodněna hned v první vlně, neboť ji najdeme ve sborníku „Znárodněný prů­mysl v Československu, ročník I,1947" (další díly již nebyly vydány). V tomto materiálu figuruje jednak Sandrik, továren na strieborné a kovové výrobky, úč. spol., Dolné Hámry, jednak Sandrik, výroba a prodej stříbrného a kovového zboží, a. s., Praha jako součásti majetkové podstaty národního podni­ku Kovorobné a strojárenské závody na Slovensku, Bratislava; tento národní podnik měl rovněž účast na podniku Sandrik Romana, S. A. R. Bukurešť. V témže materiálu je Sandrik také uve­den samostatně jako; Sandrik, spoje­né závody na výrobu strieborného a kovového tovaru, národný podnik, Bratislava. Příslušející adresy byly: Bratislava, Šafaříkovo nám. 3 a Praha , Národní třída 36. Ve výčtu tehdejších závodů figurovaly: Dolné Hámry, Moravská Třebová (dříve Bibus) a Praha-Karlín, Praha X, Vi­nohradská 12. Jako majetková podstata byly zde uvedeny firmy: Metallbau, dř. Fr. Bibus a syn, výroba stříbrného a kovového zboží (Metallbau Mährisch - Trübau, G.m.b.H., vorm. Fr. Bibus & Sohn), Moravská Třebová; „Sandrik", továren na strieborné a kovové výrobky, úč. spol., Dolné Hámry a konečně „Sandrik" výroba a prodej stříbrného a kovového zboží, a. s, Praha.

Popisky k obrázkům

3. Zavírací nůž s ocelovými střenkami (nahoře), údajný předchůdce nožů Dukla a prý nazývaný „sarajevo"; na čepeli je ražba podle obr. 2 (délka otev­řeného nože včetně závěsného očka 204 mm, délka čepele 88 mm, délka zavřeného nože včetně závěsného očka 117 mm). Malý zavírací nůž s plechový­mi střenkami (uprostřed); na čepeli je z jedné strany ražba rozety a nápis SANDRIK a z druhé strany nápis CZE-CHOSLOVAKIA (délka otevřeného nože 141 mm, délka čepele 61 mm, délka zavřeného nože 80 mm). Známá „rybič­ka" s plechovými střenkami (dole) s ro­zetou a nápisem SANDRIK na čepeli (délka otevřeného nože včetně výstup-ku pro chybějící závěsné očko 133 mm, délka čepele 54 mm, délka zavřeného nože včetně výstupku 79 mm)

4. Běžné provedení selského nože s dřevěnými střenkami (nahoře) ze 70. let 20. století ze závodu Štós značený na čepeli rozetou a písmenem Š (délka otevřeného nože 195 mm, délka čepele 87 mm, délka zavřeného nože 107 mm). Starší provedeni téhož nože (dole) s ražbou znaku podle obr. 2 na jedné straně čepele a s nápisem ČSN 94 4862 4–1 na druhé straně čepele (délka otevřeného nože 193 mm, délka čepele 85 mm, délka zavřeného nože 105 mm).

5. Zavírací zahradnická žabka s dřevě­nými střenkami (nahoře) ze 70. let 20. století, kterou se vybavovaly zdravot­nické soupravy Červeného kříže; čepel je značena rozetou, kolem níž je do kruhu nápis MADE IN CZECHOSLOVA-KIA (délka otevřeného nože 171 mm, délka čepele 69 mm, délka zavřeného nože 100 mm). Zavírací zahradnický nůž (dole) v kombinaci žabky a roubo­vací čepele s dřevěnými střenkami; čepel je značena ražbou podle obr. 2 (délka otevřeného nože s žabkovitou čepelí 162 mm, délka žabkovité čepele 64 mm, délka zavřeného nože 97 mm)

6. Zavírací manikurní nůž s ocelovými gílošovanými střenkami, třemi želízky (velká a malá čepel, pilník na nehty zakončený hrotem k čištění nehtů) a plastovým pouzdrem; velká čepel je na jedné straně značena ražbou podle obr. 2 a na druhé straně nápisem NEREZ (délka otevřeného nože s vel­kou čepelí 138 mm, délka velké čepele 60 mm, délka zavřeného nože 79 mm)

7. Mosazný nůž na dopisy s nápisem na čepeli: NEJLEPŠÍMU PRACOVNÍKU VĚNUJÍ UČŇOVÉ SPD SANDRIK PRAHA 12 1952 (délka nože k45 mm, délka čepele 156 mm)